Abstraktní třída prvků/jednotek libovolné roviny systému založená na jejich společném rysu (formálním či sémantickém n. funkčním), který je sjednocuje v paradigma různého typu. Členy paradigmatu virtuálního (p.v.), které je členem jaz. systému a je uložené v lidské paměti, jsou v textu obecně vzájemně substituovatelné a pro jejich výběr v něm platí pravidlo buď – anebo. Virtuální paradigma je buď otevřené, tj. relativně snadno přístupné obohacování o další členy, a tedy zpravidla i rostoucí, n. zavřené, dál už v tomto smyslu nerostoucí. Vedle např. p. domácích kořenů či původních adj. představuje zavřené p. řada případů zvláště ve ↗frazeologii a idiomatice. Paradigma kolokační (p.k.) je třída (častěji je jich víc) vymezená společným vnějším lexémem, s nímž se její prvky v textu uzuálně spojují. Takto tvoří kolokační paradigma ke slovu kočičí lexémy označující obvykle jen části těla (hlava, chlupy…), pohyby (lézt, šplhat…), zvuky (mňoukat, příst…), popř. vlastnosti aj. (nevěrnost, lstivost…), které představují ve svém úhrnu základ úzu tohoto lexému a mezi členy každého ze čtyř naznačených p.k. je obecně možná záměna (na základě analogie); v kombinaci s výchozím lexémem kočičí je zapojená jak ↗kompatibilita, tak ↗kompozičnost. Avšak kombinace kočičí zlato je naprosto izolovaná, není založená na kompatibilitě, ani není kompoziční, a hlavně, zlato není členem žádného p.k., kde lze nacházet další členy pro další kombinace. Je to proto ↗idiom, resp. ↗frazém. Typické p.v. lexému kočičí je naproti tomu třída odvozenin typu psí, slepičí, kravský. P.k. zakládá podstatu jednoho z nejběžnějších druhů anomálie ve ↗frazeologii a idiomatice, srov. omezené možnosti ↗kolokability adj. širý se subst. {moře, pole, pláň, svět, obloha, krajina}.